Úmrtní list

Loučení je těžký úkol. Smíření se se ztrátou je takřka vždy určitým způsobem bolestné. Někdy je ale třeba nechat věci i lidi odejít. I když se potom na pár okamžiků sami můžete cítit ztraceně. Pak už zbývá jen psát…

Jsem tu, a vlastně nejsem…

Tak zapomeň už pro jednou,

na trápení, na příkoří,

nech vzpomínky vyblednout,

a sleduj, zda-li svět se zboří.

 

Jaký to má význam,

trápit svojí mysl?

lhát si, že se v sobě vyznám,

co je to sakra za nesmysl?

 

Rubáš už je připravený,

rakev síni okupuje,

přijdu si jak popravený,

co po světě se potuluje.

 

Neříkej, žes to nečekal,

však byl sis skoro jist,

že i já navštívím smutný sál,

kde visí tvůj úmrtní list.

 

Můj soucit, brouku, nečekej,

není, kde ho brát,

jen se lásko nelekej,

nechám tě v klidu spát.

 

Datum úmrtí je staré,

tak tam prostě píšu jiné,

to se holt tak občas stane,

že člověk sám neví, kdy zhyne.

Vůně vánočního času

Tak jo. Stromky všude, blikající ozdoby a umělí Santové, co šplhají po šedých panelácích. Nejde už dál ignorovat ducha Vánoc. Tak teda sedím a píšu. Nejdřív dopis Ježíškovi, kus diplomky aby se neřeklo, seznam všech kvalitních surovin, co nutně potřebuju k udělání alespoň jednoho fitness cukroví (hmm…nahradit mouku a cukr bude přinejmenším zajímavé, snad to bude k jídlu…). A v neposlední řadě i sepsání něčeho, co je stravou pro duši, ať nekyne jen tělo. 

 

Ticho, klid se vzduchem šíří,

Kadidlo, svěcená voda,

Spory všechny se usmíří,

Jen pohoda, ta v srdci víří,

A svíček není nikdy škoda.

Cukroví a hvězda rudá,

Zachumlej se pod deku,

Tak vzdálené je slovo „pruda“,

V tom časovém úseku,

Kdy člověk pomáhá člověku.

Dary krásné, přepychové,

Že stresy, smutky v koutě blednou,

Vše tak čistoskvoucí, nové,

Proč mít to v roce jenom jednou?

 

Nestresové pohodové přeje Zrzka držka! 🙂

Mariáš s Luciferem

Mariáš s Luciferem

A hra se začíná,

když blesk uhodí,

hlavu utíná,

tělo osvobodí,

ten temný pán.

 

Už okolo dupe, okolo chodí,

a vybírá duše,

jež pak zahodí,

ten temný pán.

 

Pravidla stanovená,

už jsou pouze k smíchu,

a ta hra uhozená,

je návodem k hříchu.

Zůstává jediný hráč,

a tím je temný pán…

 

Zahalen v šat,

zvrhlý, krutý kat,

co bere si a nedává,

důvody zlu udává.

Kdo tohleto ví?

Kdo míchá karty osudový…

 

Vždyť v pokeru karty skládáš,

abys netratil víc, než už tratíš,

a dál budoucnost hádáš,

zda cestu najdeš, či se ztatíš.

 

Tak máš eso záložní,

co v rukávu tě svrbí?

tvůj anděl v skrytu se teď hrbí,

má však utkaný již plán,

spálí nálož poslední,

aby zkrátka přišel temný pán.

 

Ve světě údivů,

kde ráj je místo temné,

a s lidmi dobro nehne,

je králem on – temný pán…

Plující náhradnice

Tak jo. Proč by to mělo být jenom proti nám/o nás, že…Takže – za ženský!!!

Náhradní verze k Náhradním dílům Bastíka….

Tuhle pecku známe všichni….a kdo ne, doplnit vzdělání!!!!


 

Jsem ti brzdou když chceš zpomalit
a svět kolem se moc žene.
Jsem tvůj airbag vždy když narazíš,
i když tvrdíš že ne.
Jsem ti spojkou s lesklým vesmírem,
co stále tě tak láká.
A jsem tvým světlem, když se smráká.

A jsem tvou navigací ve tmě
však jak vyjde slunce
hned mě pustíš k vodě.
Motor co tě zkouší táhnout,
byť já sám jsem uvízl dávno,
na mrtvým bodě.

Řekni mi vážně, máš mě,
jen na náhradní díly?
Řekni mi vážně, vášně nedovedou mě k cíli?
Řekni mi vážně, máš mě,
za blázna, co v honbě za zázrakem
po tvým boku půjde
dokud nestane se nepojízdným vrakem.

Jsem ti mužem číslo jedna,
jeden až tři týdny v roce.
Zbytek roku jsem ti jenom psem,
co slyší na povel “pojď sem”.
Jsem tvůj věčnej voják v záloze,
co hlídá na stráži.
Plamen naděje, co ve mně necháš žít.

Roky slibuješ mým uším
že jsem prej ve tvým nejužším výběru
Tak jsem jednou nohou v nebi,
jen kdybych tou druhou nebyl,
v průseru.

Řekni mi vážně, máš mě,
jen na náhradní díly?
Řekni mi vážně, vášně nedovedou mě k cíli?
Řekni mi vážně, máš mě,
za blázna, co v honbě za zázrakem
po tvým boku půjde
dokud nestane se nepojízdným vrakem.

 

 

Jsem ti kotvou, když chceš přirazit,

A moře kolem se moc žene,

Jsem tvůj přístav, kde vždy zastavíš,

I když tvrdíš, že ne.

Jsem ti spojkou s lesklým příslibem,

Co stále po něm toužíš.

A jsem tvým klidem, když se soužíš.

 

A jsem tvou náručí opojnou,

Tvou chůvou, matkou i kojnou,

Tvé tři v jendom.

Lano co tě zkouší jistit,

A přitom tak trochu zjistit,

Kde je má freedom?

 

Řekni mi vážně, máš mě,

za doprovodný objekt,

Řekni mi vážně, city – kde jsem v nich já, kde jsi ty?

Řekni mi vážně, máš mě,

Za pannu co vydá se ti zcela,

Zapomene na vše

Čím kdy byla i na to co vůbec chtěla…

 

Jsem ti ženou číslo jedna,

Jen když se ti zrovna hodí,

Zbytek času jsem ti korozí,

Co tvou jachtu zespod zdobí,

Jsem tvá věčná jistá světice,

Co doma čeká Pána,

Pak přijde ona, slastná rána.

Roky slibuješ mým vnadám,

Že se oženíš a já vdám brzy v ráji

Tak jsme celistvostí duše

Jen kdyby nekončilo vše,

Ve věčném háji. 

 

Řekni mi vážně, máš mě,

za doprovodný objekt,

Řekni mi vážně, city – kde jsem v nich já, kde jsi ty?

Řekni mi vážně, máš mě,

Za pannu co vydá se ti zcela,

Zapomene na vše

Co byla, co kdy chtěla…

Drahému příteli

Nikdy nezapomenu…………

Ladné křivky, svůdná gesta,

přesto není jednou ze sta,

svírá, jako těsná vesta.

Vůně blízkosti a moci,

nezanechá tě bez pomoci,

ani v kruté, temné noci.

Spěchá vstříc velkým i malým,

provází ji adrenalin,

nudné dělá dokonalým.

Dýchá v hudbě, dýchá v tělech,

tvoří auru na andělech.

Je to jedna z věcí těch,

v nichž žiješ, než ti dojde dech,

vzdycháš, ležíš na zádech,

pak srdcebol, ten druhý břeh.

Někdy šťastná, jindy smutná,

double combo? je to putna,

směsice pocitů hutná,

někdy hnus a někdy chutná.

Svůdně sváže všechny síly,

aby rozum nebudily.

O čem že tu verše pějí?

o kráse a o naději?

O LÁSCE, té jemné dámě,

co okouzlí tě, když jsi na dně,

nabídne své něžné rámě,

ať už letíš sebevýše,

vtáhne tě do svojí říše,

vzdor tvým prachům, vzhledu, pýše,

tiše, právě v tobě dýše….

K čemu jsou kluci na světě??

To se nabízelo prostě úplně samo…Chudák Jirka Žáčků. Jeho genderově nekorektní text je senzací internetu posledních dní. To bych to nebyla já….Nezahálím a snažím se trošičku vyrovnat váhy… 3 verze. 

Kterou zastáváte vy? 

Verze zhrzené, ublížené milenky

Proč jsou kluci na světě?

na ten důvod ptám se tě.

Ti všiváci zavšivení,

synonymum pro trápení.

Hodit všechny ze skály,

abychom se zasmály.

Rozsévači semen,

tak už si je čert vem!

Samá noha, samá ruka,

s nimi – na zemi jen muka.

Ten je teplý, ten zas chladný,

tenhle tlustý a ten vadný.

Na co čumíš, blbečku?

koukej hodit zpátečku!

Testosteron tryská,

co tím kdo sakra získá?

Užitečnost nevidím,

já se za ně jen stydím.

 

Verze nekritické, submisivní puťky

Kluci krásní, kluci mí,

jak beránci nevinní!

Bez nich svět by pustl jen,

zbaven šťávy a semen!

Věřím v jejich silné paže,

krásné oči, zadky – ba že!

Úmysly jen nevinné,

úcta – ta je nemine.

Já k ním vzhlížím, před nimi smekám,

za nimi půjdu klidně kde kam.

Jsou ozdobou života,

sálá z nich láska, dobrota.

Ódu mohla bych psát stále,

hoši, kluci – jen tak dále!!

Verze realistické ženy

Občas úsměv, občas na pěst,

Pan Božský -co je tohle za zvěst?

Se zvířecímí pudy,

vyváděj (se) z nudy.

Pochopit je nelze snadno,

naštvat je – to není radno.

Tatínek z nich jednou skvělý,

(co plácá děti po pr-)

co s dětmi tráví svou neděli.

Pracanti, piloti, policisté,

bručouni i optimisté.

Lidé jako každý jiný,

maj své klady a své viny.

V domácnostech užiteční,

když to žena uskuteční.

Najde se pro každou z nás,

no tak ženský – zlomte vaz!