Diana po lovu

Nabízím vám první ochutnávku své chystané knížky. Neprozradím moc, však snad jen, že jsem si vypůjčila od života několik scénářů. Má hrdinka či postava odsouzená k hanbě a potupě je dvacetičtyřletá Diana. Její příběh je součástí života mnohých žen či dívek. Podaří se jí to, o co usiluje nebo zůstane chycena navždy? A nebo existují ještě jiná rozuzlení? O co tam vlastně jde? 

VAROVÁNÍ!

Kniha je psána naturalisticky. Pravdivě. Neohroženě, i s velkou dávkou studu, pohrdání a smutku. Není pro slabé povahy, vyděšené holčičky nebo Harry Pottery, kteří si myslí, že stačí mávnou kouskem klacíku a vše se vyřeší a upraví do kýžené podoby. Kniha je věnována všem, kdo si jí prostě chtějí přečíst a procítit. Máte na to jí zdolat? Ať už Dianě budete fandit, nenávidět jí, litovat nebo jí neporozumíte vůbec, budete s ní. Za to Vám ručím.


Není důležité, odkud se vzala. Je tady a musí s tím žít. Diana dobře věděla, že o sebe přišla přesně ve chvíli, kdy ho poprvé potkala. Už v ten samý okamžik přestala existovat. Diana… Místo ní zde byla jakási bojovnice vyčerpaná marným soubojem. Ale s čím vlastně? Jak dlouho už trval? Jako by jí někdo ukradl její příběh. Žila už jen ve stínu zlatavých odlesků někdejšího života. Jenže stín je pouze tam, kde je Slunce – a to také nezáří věčně. Když zajde, nežije už Diana ani ve stínu. Ve chvílích temnoty v samotě se rozplývá a mizí docela.

Myslela na všechno, co s ním zažila. Na první setkání, na slunnou pláž nebo na to, jak jí chyběl, když odjel služebně do Londýna. Ale teď, když vedle něj uléhala, nemohla se zbavit pocitu hnusu a stísnění. Jako by si lehala do postele plné červů, co se chystají roztahat jí tělo na krvavé cucky a ty pak předhodit osudu. Byla uštvaná. Usínala se smíšenými pocity. Uvědomila si, že opakem lásky je apatie, nikoli nenávist. Byla již lapena jako štvaná zvěř. Oprátka na krku se jí utahovala a ona zrychleně dýchala. Cítila, jak jí pot teče po zádech a bála se hnout. Odejde od něho? Bude na ní zase křičet? Litovala se. Z nevědomí jako by jí šlehaly plameny. Měla chuť ho udeřit. Kam se poděla ta křehká osoba, kterou kdysi bývala? Že by se jemná, něžná víla probudila ze sna? Princezna Diana opustila svůj hrad, pevnost svého přesvědčení. Ale co když ono opustilo ji…?

Tohle nemělo s láskou nic společného. Otevřela náhle prudce oči. Byla tma. Podívala se na svůj mobilní telefon a tiše vzdychla. Bylo chvíli po půl čtvrté. Zase ty noční můry…Otočila se směrem k němu. Spal klidně a vypadal celkem mile. Neškodně. Dianě se zatočila hlava. Proboha, už i v leže… Se skoro neznatelnými kapkami slz v řasách potichu vstala a vyplížila se do koupelny. Plakala dlouho. Podlaha byla naštěstí umytá a ruka se již skoro zahojila. Proč jen opět uvěřila. Nebo to všechno bylo jinak?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*