Drahému příteli

Nikdy nezapomenu…………

Ladné křivky, svůdná gesta,

přesto není jednou ze sta,

svírá, jako těsná vesta.

Vůně blízkosti a moci,

nezanechá tě bez pomoci,

ani v kruté, temné noci.

Spěchá vstříc velkým i malým,

provází ji adrenalin,

nudné dělá dokonalým.

Dýchá v hudbě, dýchá v tělech,

tvoří auru na andělech.

Je to jedna z věcí těch,

v nichž žiješ, než ti dojde dech,

vzdycháš, ležíš na zádech,

pak srdcebol, ten druhý břeh.

Někdy šťastná, jindy smutná,

double combo? je to putna,

směsice pocitů hutná,

někdy hnus a někdy chutná.

Svůdně sváže všechny síly,

aby rozum nebudily.

O čem že tu verše pějí?

o kráse a o naději?

O LÁSCE, té jemné dámě,

co okouzlí tě, když jsi na dně,

nabídne své něžné rámě,

ať už letíš sebevýše,

vtáhne tě do svojí říše,

vzdor tvým prachům, vzhledu, pýše,

tiše, právě v tobě dýše….

One thought on “Drahému příteli

  • 9.3.2019 at 21:32
    Permalink

    Úctu budí Tvoje slova, Něžná, krásná, neodolná
    Tam je Tvoje hloubka
    Jemnost, skrytost, křehkost
    Skrytá pod skořápkou z žuly
    Verše ale jako rentgen
    Pravdu odhalují
    A tak krása zdáním tvrdá
    Je mi teď už více zřejmá
    A tak hladím křemen, živec
    Dostávám se pod povrch
    Bázeň, úcta, respekt
    Když objevím, že…
    Jsi veršem, který nikdo nenapsal….

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*