Dvě tváře podzimu

.….2 strany jedné mince….

                   Jo. Začal ten hnusnej podzim….leje jak z deseti konví, všude zima, která zaleze i pod sebetlustší svetr. Jen vyjdu ven, přijdu si jak zmoklá slepice. Kolem mě chodí lidi se svraštělým obočím. Podzimní deprese se hlásí. To zas farmaceutický firmy budou šílet blahem. Ty pitomý listy se lepěj na boty. Achjo, kde jen je léto? Teplo? To bylo pořád nářků, jak je vedro k zalknutí. Jak ráda bych se zalykala teď.

Deštník se mi klepe v ruce, jako by se o mě pokoušel pan Parkinson…super. Nikam se mi nechce, chci zalízt do postele a pít čaj. Horkou vanu. Spát. Jo, dala bych si podzimní spánek. Proč ne. Možná proto, že začala škola? Zase povinnosti, neustálý kolotoč stresu a výkonu střídaný pocity vyčerpání a stereotypu.

Článek, který v pochybném plátku varuje před zneklidňujícími účinky očistných čajů, mi rozhodně nepřidá na jistotě, že se k podzimu stavím tím správným koncem…spíš naopak…..detox ano, ale jako….ne 3krát po sobě….Najednou mi otcova věta “Aby ses z toho neposrala” přijde jaksi trefná. Nevadí. Budu pít mlíko.

Klopýtám v kozačkách (nějak brzo, ne? co budu sakra dělat v zimě? i když bůh ví, jaká “zima” bude, i vzhledem k neexistujícímu fenoménu globálního oteplování, dle předních českých odborníků….) a koukám do diáře, kdy že má otevírací dobu má praktická lékařka, aby mi prakticky předepsala něco na rýmu, dutiny, kašlík a jiné vymoženosti spjaté s podzimními radovánkami. Se na to taky můžu vykašlat že jo….Jak se říká, když prší, tak leje. To si o tom myslim.

Jo! Začal podzim! Teploty sice klesly, ale naštěstí mám svůj nový krásný pletený svetr, který tento problém zcela uspokojivě řeší. Venku mě osvěžují jemné kapičky deštíku a cítím se jako bych stála na okraji moře. Míjím lidi, kteří zřejmě hloubají o změně ročního období, možná i o mnohých změnách ve svých osobních životech. Měla bych si koupit nějaký vitamin C na imunitu. Kochám se listy, které přistáli na mých botech a chtějí se mnou jít kousek mé cesty. Jsou krásně zbarvené – od červené, přes lehkou žlutou až po tmavě zelenou. Jakoby si s každým vyhrál nějaký malíř… Achjo, každé ročník období je tak jiné a jedinečné! Alespoň už nebudou taková vedra a mám se na co těšit zase za (necelý) rok. Zalykám se radostí.

Větřík se rozhodl mi rozhoupat deštník v rukách – beru to jako výzvu ke hře. Super. Mám s sebou termosku s čajem a večer si vklouznu s knihou do postele. Dám si vanu a potom dopřeju svému tělu řádný spánek. Všeho ale s mírou – byla by škoda prospat toto inspirující období! A začala škola, což mě uvede zpět do pravidelného řádu. Oproti prázdninovému free-non-režimu se zajedu do kolejí pravidelnosti a pojedu klidnou jízdou vstříc dalším výzvám a cílům.

Zaujal mě článek o čajích. Získávám nové vědomosti o bylině s názvem senna. Ahá! Aspoň už vím, jak fungují čaje, které vás mají zbavit “napětí a úzkosti”. Tak jako, proč ne. Jednou za čas…Přejdu na chvíli na heřmánek. Z toho se snad…neosypu.

Konečně můžu provětrat i své nové kozačky zakoupené v akci minulý rok, které se nestihly proběhnout! Netrápí mě blížící se zimní období, možná, že bude shovívavé nejen k mým nožkám. Určitě letos nevyužiji ženy v bílém plášti, která vždy s úsměvem píše recepis, nejen o půlnoci, jako je tomu zvykem u mravenčích doktorů. Jak se říká, hlavu chladnou a nohy v teple a doktoři budou bez práce! Tolik mé poselství podzimu, zimě i všem různým dobám, obdobím, stavům počasí či nálad!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*