Kolik se toho do kytary vejde???

“Čoveče, říká ti něco rytmus?”

“Jo. Občas ho poslouchám. Je furt s Darou?”

“Haha. Zpíváš pěkně, čistě, ještěže tak. Ale poslouchej se občas. Vždy ty jsi tak rychlá, že předbíháš i sama sebe…a to je fakt výkon…”

(smích…..můj…)

„Tak ještě jednou..“

„Okey…Já budu chodit po špičk…..do prdele!“

„No no no, držíme se textu, mladá dámo!“

„Když mě spadlo trsátko do kytary!!!!“

(smích….jeho….)

“Ty se mi snad jenom zdáš….”

“Jak ho dostanu ven??Hej!!!!” Otáčím kytaru, klepu s ní, nic.  „Asi nehodlá vypadnout ,co?“ ptám se.

„To já taky ne, protože jsem zvědavej, jak budeš postupovat…“

„Hele, ty jsi učitel, ne? Neměl bys mi spíš pomoct?“

“Tak tohle jsem ještě nikoho neškolil…” (zase smích, už to neni ani vtipný…)

 

Fajn. Jsem chytrá holka. Vezmu si na to pravítko. Plán je, že až nakloním kytaru, zarazím trsátko o pravítko. Geniální.

A nebo….ne…..bezva. Pravítko zmizelo v útrobách rovněž…Kolik se toho sakra do kytary vejde????

„Hlavně…….do toho prosímtě……………..nekoukej ze spoda….ať si ještě….nevypíchneš oko….“ (ty tečky jsou tlemící prostor mého učitele…)

 

No, ještě, že jsem si pořídila celou sadu trsátek…..

A jedno pravidlo, co jsem si z toho odnesla: Co není v rukách, musí být v kytaře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*