KUNDA SEM…

Znáte to. Máte po rozchodu, je vám dobře, užíváte si nově nabyté svobody a vše, co skýtá. Jen vaše kamarádka má pocit, že jste „nešťastná bloumající dušinka“ a bla bla. „Skončíš s kýblem u hajzlu ti říkám…“ Nikdy jsem nepochopila, co tahle věta Jiřiny měla za význam (pokud ovšem nějaký měla). Holka to byla výživná. K Vánocům jsem dostávala již leta vibrátory, Venušiny kuličky a kalendáře s akty chlapů (to jediný bylo použitelný). Po dlouhých každodenních telefonátech, kdy se ujišťovala o tom, že dýchám bez přístroje, tedy chci říct bez přítele, sama, opravdu, přišla Jiři s milionovým nápadem.

„ÁÁÁÁÁ…..“ křičí na mě už od metra. Tak nevim, jestli to byl dobrej nápad brát jí do kavárny, mezi lidi. „Co je, pšššt prosimtě…“ „Někoho máááám!“ „Gratuluju“ tohle jsem nečekala, ale bezva, aspoň bude dostávat „dárky radosti“ chvíli zase někdo jiný… „Ale ne huso, pro tebe!“ A sakra. To bylo zlý. Hodinu a půl, déle jsem to nevydržela, jsem poslouchala zanícené vyprávění o týpkovi, co je sice poněkud hubenej, ale je milej, celkem mu to pálí a asi byste k sobě šli. To poslední obvykle znamenalo, že je to „taky magor“. „Prosíííím….co ti to udělá!!“ „No doufám, že nic!“ vyhrknu rychle. Ale dobře. Nemůžu se dívat na její zklamaný ztrápený výraz (tohle na ní fakt nesnášim, umí to bravurně nebo jsem tak slabá???). „A kdes ho vlastně splašila?“ „V baru, seděl tam, sme kecali…“ Víc už jsme se neptala.

Nakonec, proč ne. Černé koktejlky, podpatky. Hm….celkem dobrý pocit, už dlouho jsem se tak necítila. Tak se ukaž. Sešlost byla domluvená v baru nedaleko Václaváku. Rozhlížím se. Hm….támhle je nějakej hubenej….Jiřka říkala, že bude mít modrou košili…ty vole…ten má vlasy jak…počkat! To ne. Ne. Ne! Seděl tam. Můj ex. Super. Neviděli jsme se….hm…kdo ví jak dlouho. B-O-M-B-A. Vedle něj se očividně po pár drincích rozpovídal svalnatý samozvaný „kamarád“. Tak tohle ne. Do toho (už) nejdu. Otáčím se, že rychle vypadnu. Tiše. Bez následků. Když v tom slyším za sebou „mužný“ hlas. „Halééé! To je kus kundy! A je to zrzka vole! Radši to zkus na tuhle ať zapomeneš na ten svůj poděs!“ Zastavila jsem se. Srdce uteklo. Otáčím se. Zírají na mě oba – můj ex i svalouš bez špetky gentlemana. Co teď. No, když už, tak už. Jdu pomalým vlnivým krokem až k nim. „Ahoj fešáku“ povídám svaloušovi „díky, ale kunda se dvakrát ve stejný brindě čvachtat nechce. Mějte se!“ Reakci, kromě smíchu okolí, jsem již neslyšela.

Jiřka volala druhý den a chtělavědět detailyyyyy. „Milá zlatá, příště mi radši domluv rande se Zemanem jo? Bude to mít vyšší úroveň a styl….“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*