W-T-F???

(Wasting too much feelings)

Maluju a miluju a maluju a….cože???

Dnešní den nebyl produktivní. Mísí se těžká melancholie s lehkou opilostí mládí a citových výlevů. Duše cítí, mozek nestíhá a rozum si odjel na kole dost daleko na to, abych ho mohla kontaktovat v případě potřeby. Jak unést rozpolcení? Těžký úděl Blížencův…Neustálé hádky dvojčat. Pocity versus realita. Sen versus skutečné inferno. Přání konfrontováno s možnostmi. Jakmile se vymaníte z jedné sítě, už jste lapeni v druhé. Omotává a svírá, tím víc, čím více se snažíte sebou mrskat. A já sebou mlátím velice. Mládí je krásný čas. A čas rychle běží. Zvláště potom v opojení všedních krás…Matoucí slůvka lásky. Vlahý déšť, který dopadá na skráň. Chladí horkou hlavu, ale do zákoutí psyché nemůže proniknout…

“Co to ta holka mele? To už se definitivně zbláznila?”
      Jak lze rozumět souboji mezi srdcem a…čím vlastně? Strachem? Z neznáma nebo ze známého pocitu zklamání? Mezi srdcem a mozkem? To ne, tenhle orgán to nekomplikuje. Spíše jaksi vyrovnává už tak dost nestabilní a vrtkou bilanci. Lze vyhrát souboj, když nevidíte protivníka? Neumíte mu dát jméno, uchopit ho a změnšit ho tak na únosnou mez? 
Arteterapie je jistě mocná. I pro lidi, kterých se druzí, když nakreslí sluníčko, ptají, proč ten koník kulhá…(autentická zkušenost z páté třídy, která mi navždy definitvně zavřela cestu ke kariéře malířky a otevřela dlouhou cestu boje za své místo a hledání toho, kým jsem). Všude stíny. Na duši, předemnou i za mnou. Je třeba se jich bát? Samy neublíží…Jsou jen kopiemi obrysů těl. Pouhými iluzemi. Nelze na ně sáhnout. Jsou jaksi nedotknutelní. Zmizí si, kdy chtějí. A nechávají skutečnou tělesnou schránku se nořit do bezmoci a zoufalství, dokud nepadne vyčerpáním do temna hrobu, kde už nejsou žádné stíny…

Co se jí asi mohlo stát, že tak mluví? Proč si komplikuje život? Co to patlá? Taková čmáranice...
Kdo ví, třeba se to jednou výhodně prodá. 
Už zase mluvíš sama se sebou?
No a? Já se znám přeci nejlíp. I jí. 
Jo? A jakou máš pro ní radu?
Tak..do toho mě netahej. Na to si každý musí přijít sám. Od čeho máme jinak život.
…srabe…!

“Nehraj si, nebo dostaneš ban!”

Až se smísí bílá s černou,

pak se mlhy smutku zvednou…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*